Přeskočím výlety a dobrá jídla a napíši něco o místní situaci, protože dnešní den a hlavně noc na dnešek je třeba asi okomentovat a to i kvůli naším blízkým a přátelům, kteří mají třeba strach.
Jsou tu základní tři skupiny lidí. Židé, Arabové a křesťané. Ano obecně se Arabové a Židé nemusí, někdo spolu válčí, někteří se nenávidí a někteří spolu normálně žijí. Samozřejmě jsem na straně Izraele, protože jsem křesťan a vím, že jsou boží vyvolený národ. Jen to, kolikrát je chtěl někdo vyhladit a pořád tu jsou, pořád se jim daří. Je na nich vidět Boží ruka. Nejsem nekritický fanoušek, který Izrael obhajuje za vše. Některé kroky v poslední době nechápu, ale jsem na jejich straně. Poslední rok pomalu objevují jejich novodobou historii. A žehnám jim kudy chodím. Být u západní zdi na Shabbat, je velký zážitek.
Na druhou stranu mám letos pár špatný zkušeností spíše s Židy než s Araby.
U Arabů nakupuji (rád), jezdím s nimi autobusem, bydlíme v sousedství, jezdíme šerutem a s dospělými nemám žádnou špatnou zkušenost. Teda až na to, jak jsou otravní taxikáři a stánkaři, to se ale dá pochopit, protože tu je teď opravdu málo turistů (pokud sis teď povzdechl, že jsou takový vždy, pak letos je to ještě úplně někde jinde.
Po městě se normálně pohybují obě skupiny (teda všechny tři), i docela dost policistů, což asi také pomáhá situaci. Izraelci využívají běžně arabské pracovní síly (která jim teď mimochodem hodně schází). I když jsou jasně rozdělené čtvrti, potkáte jedny tam a druhé tam.
Ale hlavně: mě nechce ublížit ani jeden z nich. Nemá k tomu důvod.
Jsou jistě v Izraeli místa, kde je situace mezi Židy a Araby jiná. Kde je soužití složitější, jsou tam problémy každý den (Gaza, západní břeh Jordánu). Jsou místa, kam bych třeba s Monikou nebo s dcerou Sárou nejel. Na severu třeba létají rakety, ale byli jsme u Galilejského jezera a nic jsme neviděli, neslyšeli. Izrael má geniální (jak se i včera ukázalo) vzdušnou obranu. Raketa, které by letěla na obydlenou část, je s velkou pravděpodobností sestřelena.
Dnes v noci Írán vypálil cca 300 raket a dronů, a nejen Hizballáh mu pomáhal. A jediný výsledek je: malé škody na jedné základně a sedmiletá holčička (arabská) poraněná šrapnely ze sestřelené rakety. Já útok prospal (jak Ježíš při bouři), Monika a Magda slyšely sirény. Máme výhodu, že nejsme ve městě, bo tam sireny byly hlasité a lidé hledali kryty. Nad městem přeletělo pár raket. Kdybychom neměli internet, ani bychom nepoznali, že se něco stalo. Jeli jsme hned ráno na výlet všechno jezdilo a na autobusáku nás ani neprohledali (jak tu bývá zvykem).
Z mého srovnávacího pohledu, bylo loni trochu méně klidu než je teď. I když je to hodně válkou v Gaze, nižším počtem návštěvníků ramadánu, větším počtem policie atd. Ale jsme úplně v bezpečí. Moje dcera má přiletět v úterý a dnes se ptala jestli je to v poho. Moje rada byla, jestli ti nezruší letadlo, tak přileť.
Za celou dobu jsem neměl pocit nebezpečí a asi nikdo z těch kolem. Trochu s obavou očekávám reakci Izraele na íránský útok, ale věřím, že i to bude dobré a my budeme stále pod ochranou Nejvyššího.
dnes fotky nebudou a dávám to bez korektur
