Martin KUNESCH
jsme chválou Tvé slávy...

Čtvrtek (čtvrtý den) začal tím, že jsem se musel rozhodnout a to někdy nebývá lehké. Buď jsem mohl s přáteli z Garáže (viz včerejší zápisky :-)) jít na Chrámovou horu a nebo být v našem domě na stráži a chválit. Někdy, když řeším podobné volby dopadne to tak, že si vyberu obě možnosti. Takže po ránu intenzivní chvály a pak rychle na Chrámovou horu. Tam totiž zavírají asi v 10 a měl jsem tam potkat přátele. 
Kdo dává pozor (a nebo tu byl), ví, že Chrámová hora je místo prvního a druhého židovského chrámu a teď tam mají muslimové dvě velké mešity (Skalní dóm a al-Aksá) a je to jejich tuším třetí nejsvatější místo a 5 dní v týdnu tam na pár hodin mohou vstoupit nemuslimové. Židé (ortodoxní) tam povětšinou nechodí vůbec, i když právě tam jsem dnes skupinu potkal a byli chráněni ze dvou stran vojáky. Projít skrze ně byl docela zážitek, protože jeden voják mi podezdřívavě sjel pohledem až mi zamrazilo. Vojáci jsou tu vůbec téma. Často jsou to mlaďoučké vojandy s prstem na spoušti samopalu. Obecně je cítit respekt a úcta obyvatel k armádě.
Zlatá brána, na kterou koukáme z našich oken, je z druhé strany další mešitou na Chrámové hoře. Nebylo to pro mě příjemné místo a tak mi rozveselilo až setkání s garážníky, kteří měli jít k nám na palačinky. Zašli jsme ve městě na kávu (káva pro 5 + cola 900Kč) a já měl svou první arabskou kávu s kardamomem a bez cukru. Vůbec cenová politika arabských obchodníků je pro mě velmi nepříjemná. V naprosté většině případů nevíte, kolik co stojí a podle mě prodávající volí cenu podle toho, jak se mu zdáte (kafe platil Američan) a smlouvat už není o co. 
Po palačinkách jsme měli chvály s hosty. Řekli nám některá místní tajemství, které nevěděla ani Helenka (například na zdi vlevo od Zlaté brány je viditelné z našich oken napsané Boží jméno).
Na odpolední program jsme se vydali do Palestiny. Chtěli jsme se vydat k hrobu Lazara v Betánii, který je od našeho domu asi 3km, ale kvůli zdi mezi Izraelem a Palestinou jsme tam jeli skoro hodinu. Přisouzení hrobu a domu Lazarovi se jeví docela reálně. Je to vždy zvláštní, když člověk navštíví místa, kde Ježíš nedávno (pro Boha je jeden den jako tisíc let a tisíc let jako jeden den) opravdu byl a chodil. U hrobu Lazara je už od 4. století  kostel a hrob byl původně v jeho areálu a tak je to docela věrohodná památka. V blízkosti hrobu v areálu kostela, který stojí na místě původního, teď opravují domnělý dům Lazara. 
Kolem hrobu byly dva kostely a jedna mešita a my tam měli skvělý zážitek. Šli jsme k hrobu Lazara, kterého Ježíš vzkřísil a ze sousední mešity vyběhli muslimové s rakví v rukou a mrtvým uvnitř a běželi na hřbitov :-).
Jsem rád, že můj pán Ježíš je vzkříšení a život. A toužím být Marií (sestrou Lazara), která si sedla Ježíšovi k nohám
P.S. doplnil jsem popisky k prvnímu dni :-)