Martin KUNESCH
jsme chválou Tvé slávy...

Dnešní den začal ještě v hluboké noci. Od doby, kdy jsem byl v komunitě blahoslavenství, jsem si navykl mít tichou hodinky ze čtvrtka na pátek. Bdím s Ježíšem v Getsemane. V komunitě tohle žijí každou noc ze čtvrtka na pátek a já to vlastně žiji s nimi. A teď jsem mohl bdít s Kristem ve skutečné Getsemane. 
Byl to v mnohém silný zážitek. Stalo se totiž, že když jsem včera sepisoval zážitky, ozvala se z města střelba ze samopalu a pistolí (teď tuším, že jen Arabové slavili svátek a stříleli do vzduchu, ale to jsem nevěděl), v jednu hodinu jsem se oblékl a vydal se ven. Tady okolo žijí jen Arabi a ve mě byla malá dušička. Odbočil jsem na jednu ze dvou cest do Getsemane a zapomněl, že mě před touhle cestou Helenka varovala, abych tam nechodil v noci. Je to asi půl kilometru z kopce dolů, často tmavými místy. Začínal jsem mít obavy a v mých představách se mi rojily scénáře, jak špatně dopadnu. Pak mi došlo, jak se mohl cítit Ježíš, když bojoval v Getsemane a přes své obavy volal k Bohu: "ne má, ale tvá vůle se staň". Vím, že se to nedá srovnat. Ale moje srdce se upokojilo a já mohl vyznat: "ne má vůle, ale tvá se staň". Po zbytek mé modlitební cesty jsem by obalen Božím pokojem.
Došel jsem ke Getsemane, kde se mi vrátila myšlenka, která přišla, když jsem přiletěl do Izraele. Ježíš mi bude ukazovat místa, která tu má rád a já v tu chvíli věděl, že Getsemane je určitě Jeho oblíbené místo (je psané, že tam často chodil). Byl to vzácný okamžik souznění, po kterém jsem si cestou kolem hrobů "vyběhl" zpět na Olivovou horu a udělal jsem si ještě fotku nočního Jeruzaléma.
Dnes jsem měl v plánu držet stráž v Garáži. A ještě před tím jsem stihl jeden z Ježíšových hrobů (Garden Tomb). Ani nechci řešit pravost hrobu, protože mě okouzlila atmosféra tohohle místa. Hned vedle je Golgota, a tak jsem v noci bděl v Getsemane a dopoledne jsem byl na Golgatě :-). Golgota mi moc nezaujala, ale místo hrobu a zahrada kolem má skvělou atmosféru tím, že tam přijíždějí poutníci a kolem hrobu v přírodních modlitebnách chválí Hospodina. Oni totiž všichni překontrolují, že hrob je prázdný a tak jim nezbývá než chválit.
Pak jsem rychle přeběhl přes město do Davidova města do Garáže a splnil jsem svůj i Boží sen a chválil v Garáži.
Ale protože je Jeruzalém Svaté město, není v něm o silné zážitky nouze a se soumrakem (hned po dalším falafelu) začínal Šabat. A my šli na jeho zahájení (Kabalat Šabat) ke Zdi nářků. Prostranství před zdí narvané, různé klobouky, velká radost, tance, zpěvy, hukot jako na fotbale. Na mladých Židech bylo úplně jasně vidět, jak milují Hospodina. Byl to nádherný večer, ale videa ani fotky (které se ani nesmí pořizovat) nemohou zachytit atmosféru téhle každotýdenní události, to se musí vidět.
Dnes bude fotek asi trochu víc, protože jsem pro mé dcery fotil trochu obchodů, kterých je tu nespočítaně. Jinak fotky jdou rozkliknout, často jsou oříznuté do galerie.