Martin KUNESCH
jsme chválou Tvé slávy...

Dnes byl pro mě v mnohém speciální den. No v mnohém, byly přede mnou dvě události, které jsem s napětím očekával. Konečně jsem měl vidět "Garáž" a měl jsem jít dnes poprvé sám do města.
Po ranní stráži jsme se vydali do Davidova města. Já tam šel naplnit proroctví o mně :-). Před asi 5ti lety Verunka Machalová byla v Jeruzalému a objevila "Garáž". Je to vlastně pobočka Succat Hallel. Prostě garáž, ve které se chválí. Verča měla proroctví, že jednou tam budu chválit. A dnes jsem tam konečně byl. Je to místo plné milosti, plné chval a Boží přítomnosti. Bylo tam moc dobře, chvilkami jsem se přidával na bubínek a užíval jsem si Boží přítomnost. Na konci jsme domluvili, že tam budeme moc sloužit. Zítra máme správce pozvané na palačinky a tak to ještě dopečeme. Moc se těším.
Garáž je v Davidově městě, kousek nad takovým místem vykopávek s prohlídkovými trasami. Jak to s Helenkou bývá, viděli jsme bez poplatku možná víc, než jiní platící. Prostě jsme šli a dveře a cesty se otevíraly. Viděli jsme místa vykopávek i z dob prvního chrámu, prošli jsme pod silnicí do části nových vykopávek a šli jsme místem Davidova paláce, kde jsme v místech, kde možná David skládal či zapisoval své žalmy, zpívali několik z nich.
Mám tady velkou milost, nejen že mě vlastně pobyt stojí jen velmi levnou letenku a jídlo, ale mám tu i úžasnou průvodkyni (Helenku K.), která mi všechno ukazuje, má často vhledy do historie Izraele a to nejen biblické ale i nedávné. Mám spoustu otázek a Helenka má trpělivost. Ale samostatný čas strávený v tomhle městě je myslím k nezaplacení.  Takže jsem se po prohlídce vykopávek oddělil a vydal jsem se poprvé sám do Jeruzaléma. Hnojnou bránou jsem prošel ke Zdi nářků, kde jsem chvíli žil atmosféru s místními věrnými modlitebníky. Je to nepřenositelná zkušenost. Když jsem se pak vydal na vyhlídku nad tohle místo a fotil jsem, jak to reálně na tom místě vypadá. Dřív jsem si tu zeď neuměl představit, ani jsem nechápal smysl. Ale když vidíte, jak v židovském městě (zemi) na místě jejich chrámu stojí dvě mešity, kam Židé vlastně ani nemohou a  sami chodí z venku ke zdi na místo nejbližší k původní svatyni (chrám zbořený roku 70). U zdi se usilovně modlí a "bečí" jim k tomu meluzín z minaretu. Je to pro mě neuvěřitelná věc. Žiju u nás smíření mezi katolíky a protestanty, ale tady to soužití je pro mě neuvěřitelné. 
Stejně jako v centru, kde na sebe navazují čtvrti (židovská, arabská, křesťanská atd.), a když procházíte město a nic nevíte, nepřijde vám nic divného. Ale ve skutečnosti arabská část je stará, ale židovská byla znovu postavená po roce 1967 (po té co byla roku 1948 Araby zničená). A stejně spolu dokážou nějak žít. 
Stejně pro mě má větší kouzlo ta židovská. 
Dnes jsem se opět byl podívat na nejstarší kousek tzv. malé západní zdi (Zdi nářků), kde musíte projít těsně vedle židovských vojáků, kteří bdí nad bezpečností na  Chrámové hoře, a pak přijdete na takové skoro tajné místo s úžasnou atmosférou.
Prošel jsem si staré město křížem krážem, dostal jsem se na střechy nad uličkami prodejců, do luteránského kostela, jedl jsem falafel na místě, kam jsem se bál i vejít (nakonec si pro mě došel místní prodavač), prošel jsem Herodovou bránou do úplně arabských míst a koupil tam kuře, něco jako sýr a vajíčka (ale i to je tady velké dobrodružství). 
Nakonec jsem i domů trefil :-), takže všechno dopadlo dobře. Myslím, že takové to mrazení v zádech, tu mám, protože jsem tu poprvé.
Je zřejmé, že v tomhle městě je Hospodin přítomný na mnoha místech a mnoha způsoby. Mnoha způsoby mluví a oživuje věci v písmu. Chápete, jsem teď pár stovek metrů od místa, kde Ježíš bojoval za nás v Getsemane. Pár desítek metrů od místa, kde odešel k Otci. Autobus sem nahoru vyjíždí z autobusového nádraží, které stojí pod Golgotou (ale jako úplně pod).
Mísí se tu ve mně ta Boží milost s přítomností, krásné uctívání, ale i smutek nad božím vyvoleným národem, který minul Mesiáše a přitom na něho stále čeká a v něho doufá.