Martin KUNESCH
jsme chválou Tvé slávy...

Tak se mi stalo, že jsem se vydal poprvé do Svaté zemé. Dopředu jsem trochu tápal, protože znám ty, co je Izrael uchvátí a přijdou si tam doma a pak ty, co je to zas tak nevzalo. Znám se, takže jsem od sebe nic nečekal. Navíc výlet byl naplánovaný na období místní zimy, takže radovánky v místním moři nejsou úplné reálné.
První dlouhý den začal už vlastně o den dříve cestou na letiště, spaním hodinu a půl na podlaze letištní haly, stáním nekonečnch a všude přítomných front, velkými nervy jestli mi projde zavazadlo (prostě projde) a konečně odletem.
Už jsem asi 18 let nikam neletěl a tak to byl zážitek. Nespal jsem a pozoroval jsem hory a pode mnou, furt jsem měl potřebu fotit, i když všechny ty fotky byly vlastně stejné.
Silný zážitek mě čekal, když naše letadlo přeletělo nad Izraelskou pevninu. Prožil jsem intenzivně, že mi Ježíš bere na výlet a chce mi ukázat svá milá místa. Stejně já když mám někoho rád a on se vydá do mého města, chci mu všechno ukázat a projít to s ním.
Co na mě pak dýchlo po přistání, byl všude přítomný pocit hlídání a kontroly, na každém kroku něco: ostnaté dráty, vojáci, policie, kamery nebo třeba masivní kovové turnikety na nádraží. A pak ten zvláštní vztah Židů a Arabů, kteří se nemusí a přitom potřebují žít na stejném místě.
Přijetí v českém domě modliteb bylo úžasné. Milovaná Helenka nás čekala už na zastávce. Pak jsme se rozhodli, i přes velkou únavu, vydat se na první výpravu.
Z celého putování musím zmínit dvě místa.
Getsemane a chrám v zahradě, kde je prý zaručený pravý kámen, co se u něho Ježíš modlil. To neumím posoudit, ale to místo má atmosféru a Bůh tam mluví. Mně je téma Getsemane poslední dobou velmi drahé. I já Ježíše opustil, zradil a zapřel, ale On to odpustil a víc na to nevzpomíná.
A druhé místo byla Zeď nářků a pak "malá" zeď nářků. Pochopil jsem smysl. Židé chodí na to nejbližší místo ke svatyni zbořeného chrámu, ale nemohou vstoupit protože na chrámové hoře je mešita. Ale co bylo vzácné a vedlo i ke společné modlitbě u malé zdi, byl ten nářek, který do mě přišel za židovský národ, za ortodoxní věrné, vytrvalé modlitebníky, kteří minuli Mesiáše.
Teď přidám pár fotek a vrhnu se do postele a třeba se zase ozvu...