Martin KUNESCH
jsme chválou Tvé slávy...

Druhé psaní začíná v neděli. Tím, že se blížíme k Velikonocům, tak tato neděle nese přívlastek „květná“. A u nás doma ji vlastně často minu nebo její připomenutí je jen nepatrné v modlitbě. Tady jsme ale v jiném světě, ale o tom až později. 
Ráno jsem vyrazil přes Getsemane na mé oblíbené místo do Garáže. Věděl jsem, že mé lednové úplatky v podobě palačinek nezafungují, protože Lary s manželkou byli doma v USA, a tak jsem vůbec nevěděl jestli dostanu možnost se zapojit do stráží, ještě když se může stát, že tam budu chodit sám z našeho domu. Chris, která v současné době vede garáž, si mě naštěstí pamatovala. Když jsem se ji zeptal, jestli by ráda, abych vzal nějaký čas, tak říkala, že má docela hodně chváličů na Velikonoce a že mi může dát jen dva časy :-). Hele pecka (čekal jsem max jeden)… Takže na velký pátek a velikonoční pondělí mám stráž od 10-11 (doma 9-10). Moc se těším, ale zároveň mám bázeň, protože tam se mnou tentokrát asi nepůjde silná česká podpora. Tak oprašuju mé nulové znalosti angličtiny, které se v Izraeli a Hernhutu vždy mnohonásobně zvětšují (ano pro tebe, co tě baví matematika, vím, že se nula nedá násobit, ale Bůh je dobrý)
Protože neděle byla, bylo třeba se vydat na zpáteční cestu. Jen chvíli jsem se zdržel v Davidově městě, kde jsem si vyfotil pár květinek a spojil videohovorem s milovanými na Bílé hoře. Musel jsem spěchat, a tak z Davidova města (část města, kde probíhají vykopávky) jsem jel autobusem (což normálně nedělám) k autobusovému nádraží s pro mě pořád vtipným názvem:  „terminál Sultán Sulejmán“. Přestup na další autobus a šup na Olivovou horu, kde měl startovat průvod oslavující vjezd Krista do Jeruzaléma na oslátku. V mých představách: 100 křesťanů s ratolestmi se nesměle procházejí po chodnících. Realita: tisíce křesťanů různých národů (né málo Arabů) zaplňujících celou silnici pod dozorem policie. Měl jsem takovou trošku škodolibou radost, že taky zastavujeme dopravu a trošku to Arabům vracíme. Do procesí jsem se nezapojil, jen jsem nechal průvod kolem sebe projít, což trvalo cca 45minut a byla to krásná oslava krále… Hosana, haleluja… 
Jediný trošku problém (ale jen pro mé teplé oblečení), že se v neděli dost oteplilo, ale naštěstí je náš dům modliteb jen kousek od místa, kudy prošel průvod, skočil jsem se převléci a opět rychlý přesun na sultána sulejmána a tramvají na shromáždění v King of King, ale chyba lávky. Letos (tedy prý nikdy) není v Jeruzalému nic tak, jak bývá, natož jak si to představuju. Tramvaje nejezdily. Tyhle dvě slova jsem zjišťoval asi 15 minut. Teď už vím, že byla stávka kvůli incidentu, který se tu stal v pátek. Někdo nám ukázal směrem k autobusům opodál, a tak jsem nastoupil no jednoho z nich. Až když odbočil ale úplně jinam, jsem začal pátrat, kam vlastně jede. Je super, když všichni kolem mluví ale úplně jinou řečí než vy a jediná řeč, kterou jsem schopen rozumět alespoň něco, je angličtina, o jejichž nulových znalostech jsem už mluvil. No kupodivu autobus po deseti minutách zastavil přesně na tom náměstí, kam jsem jel (ha Davidka) a já vyrazil na bohoslužbu.
Ten příběh mě baví, tak chvíli odbočím. Ha Davidka je dělo. Info se dá najít určo na netu, ale jen tak rychle. Sestrojilo ho zemědělské družstvo asi v 6ti kusech a použilo se ve válce 1948. Nebyl důvod dělat jich víc, nestřílelo dobře. Bylo to něco jako nepřesný minomet, který ale nesl asi 40kg těžkou nálož, na kterou, asi aby letěla ještě nepřesněji, byly navařené plechy. Nemělo velký dostřel. Prostě super zbraň. Ale Bůh je dobrý. A Izraelci jsou Jeho lidem. Dělo bylo použito několikrát, třeba při úspěšné obraně nějaké pevnosti. Když nálož letěla, dělala hrozný hluk, takže nepřátelé se bály jen toho zvuku. Pak dopadla sice vedle, ale výbuch byl obrovský a zvedl se prach a dým. K tomu se rozhlašovalo (a méně vzdělaný arabský lid tomu věřil), že většina vynálezců atomové bomby byli židé. Spojíme li to dohromady, vedlo to k několika vítězstvím…
Na shromáždění bylo fajn. Mám to tam rád, i když je kázání a vlastně vše v angličtině. Mají moc dobré chvály. Takový moderní živý sbor. 
Večer jsem se prošel po centru nového města, potkal živé umělce, něco jsem pojedl (spíš zklamání), viděl jsem krásnou projekci na radnici a šel zpět pěšky na autobus, protože stávka byla celý den. Autobus ale nejel, ne kvůli stávce, ale protože ramadán. A tak jsem se rozhodl vyzkoušet opět šerut. Začíná mě to bavit, opět jízda plná neuvěřitelných manévrů ve velké rychlosti, prostě super adrenalin před spaním a do postele už bylo blízko.

Pondělí byl den, kdy jsem slíbil jedné obyvatelce domu, že ji budu dělat šerpu a donesu ji z města nákup. Vzala si na to takovou tu tašku na kolečkách. Takže mé ponížení bylo dokonalé. Ale cesta na nákup do města vedla velkými oklikami. 
Nejdříve jsme šli pěšky do davidova města do Garáže na chvály. Z domu je to vlastně kousek, jen hodně z kopce a pak hodně do kopce přes údolí Kidron. Kristína se trošku lekla, ale dala to. Stihli jsme jen hodinku chval, byl to krásný čas před Boží tváří. 
Pak jsme opět navštívili Davidovo město. Kristína tam ještě nebyla a tak jsme se podívali i na vykopávky, prošli kolem údajného Davidova paláce, zjistili jsme info o večerních projekcích atd. Byla to taková rychlo prohlídka. 
Hnojnou bránou jsme prošli k Západní zdi (zdi nářků), kde se už vše chystá na páteční pesach. Byl jsem dnes trochu za průvodce a mé znalosti né starší tří měsíců jsem předával dál. Zavedl jsem Kristýnu i k „malé západní zdi“ a pak už  k Damašské bráně na tramvaj. No představte si.. jela…
Náš cíl bylo židovské tržiště Machane Jehuda, je to tak trochu jiný svět. Moc rád se tam procházím a objevuju nové krámky a nové zboží.
Není nad to, když jste tisíce kilometrů od domova a potkáte kamaráda ze sousedního města. Takže jsem potkal Láďu z Havlíčkova Brodu a mohli probrat plán bohoslužeb na havlíčkobrodském náměstí.
Když jsem na Machane Jehuda, musím zajít na super pitu s pečeným lilkem. Těším se, až dojede dcera Sára, tohle se jí bude líbit. Holky mají pořád frontu a majitelka stále jede svojí rychlostí při nandavání ingrediencí, takže, když Kristi řekla „moment“ při otázce na naší objednávku, holky se zasmáli a řekli, že moment se jim líbí... na odpočinek…
Cesta domů byla v celku fádní a večer mě čekalo jen vaření vítací polévky a povlékání postelí.
Trochu jsem si říkal, že následující den už bude součástí dalšího dílu. Ale než jsme se dostali k následujícímu dni, probíhala ještě noc, která byla docela dramatická. Na Chrámové hoře se v mešitě al-aksa zabarikádovali mladí muslimové, chtěli pravděpodobně čekat na ranní nearabské návštěvníky. Policie a armáda (izraelská) se rozhodla vniknout do mešity. Bylo asi 350 zadržených a Arabská strana reagovala odpálením raket z Gazy na severní Izrael. Ve městě bylo rušno a byly slyšet větší rány, sirény a tak… Na druhou stranu nás se to ani nedotklo, jen jsem nemohl spát, ale mnozí si ani nevšimli. Ráno jako by se nic nestalo, tak se mi vybavilo, že Boží milosrdenství se obnovuje každý ráno...
Nějaká videa k dnešnímu čtení: https://photos.app.goo.gl/b4Fc7PJYxHaioEMx8