Martin KUNESCH
jsme chválou Tvé slávy...

Je tu pátek a ráno ani netušíme, jak bude náročný a kolik toho vlastně stihneme. Tenhle den si zaslouží samostatný díl, protože byl opravdu naplněný mírou natřesenou. Je to vlastně první den, který tu Sára se mnou prožila. 
Po tradiční modlitební stráži jsme byli domluveni se spolubydlícími, že pojedou půjčit auto do Tel Avivu a nás pak vyzvednou na jižní straně starého města v 11 hodin, kam jsme šli se Sárou do Garáže v Davidově městě, kde jsem měl chvály. Byl velký pátek a tak tam bylo na chvalách docela hodně lidí. Moje angličtina opět dostala prostor a mohli jsme mít krásný čas před Boží tváří. Bylo tam spoustu národů a já si to moc užil.
Po skončení jsme šli na místo srazu, které je hned za rohem. Zjistili jsme, že spolubydlící s autem přijedou až za hodinu, a tak jsme se domluvili, že autobusem přejedeme na severní stranu starého města k Damašské bráně. Ale víte byl Velký pátek, blížil se Šabat, byl Pesah a ještě ramadán, když to vše protřepete, je o komplikace postaráno. Autobus nejel, protože byla uzavřená silnice. Přes město projít nešlo, protože byla oddělená židovská a arabská část. Museli jsme obejít půl starého města (a to doslova) pěšky. Jelikož se blížil čas posunutého srazu, šli jsme velmi rychle, abychom upachtění zjistili, že spolubydlící dojedou za dalších 45 minut. Získali jsme alespoň čas na nějakou maličkost k jídlu a výběr se nám docela povedl (až na to, že se místní mladý prodavač zakoukal do Sáry :-) ) a ochutnali jsme tři různé místní smažené speciality. 
Nakonec jsme se našli, my přistoupili do auta a vydali se směrem k řece Jordán. K místu, kde prý byl pokřtěný Ježíš. Čekala nás jízda autem směrem k mrtvému moři. Trošku jsme plánovali, že když to vyjde, tak se později stavíme vykoupat.
Řeka Jordán… někdy, když v Izraeli vidím biblickou reálii, kterou už mám nějak ve své představě, jako by mě někdo rozbil hračky. Jordán byl na první pohled spíše potok, který by se dal skoro přeskočit. Jordánsko bylo opravdu velmi blízko.
Samotné místo křtu bylo vlastně uprostřed ničeho, v oblasti která pamatovala ozbrojené konflikty po spoustu let. Dojížděli sem celé autobusy věřících, kteří chtěli obnovit křest. Voda, do které jeden po druhém sestupovali, byla velmi kalná a kousek od břehu byl i silný proud. Radim, který výlet připravil, chtěl také obnovit křest na místě, kde byl pokřtěn Kristus. Nad vodou byla na palmě holubička připravená na svoji roli Ducha Svatého. Radim sestoupil do Jordánu a ponořil se, já jsem ze břehu řekl modlitbu a zdálo se, že je hotovo. Ale objevily se dvě ženy, které měli touhu, aby jim Radim pomohl se křtem. Ze břehu to vypadalo velmi zábavně, protože se obě postupně málem utopily :-). Jedna se napila vody (vypila půl Jordánu) a druhou unášel proud. Ale všechno dobře dopadlo za volání jejího manžela: „Neboj se, on není vrah, on tě chce jen pokřtít“.
Po malém občerstvení, focení květin a velblouda jsme se vydali k mrtvému moři. Čas už pokročil a tak jsme nemohli stihnout dojet do En Bokek, kde jsem se koupal v lednu. Jeli jsme tedy na nejbližší místo Kalia Beach, kde se sice platí, ale pláž je vzdálena od místa křtu asi 15 km. 
Já znal jen En Bokek, kde je voda průzračná, na dně jsou jen krystalky soli a na pláži písek. Tady to bylo něco jiného, na země byla skalnatá a zabahněná, voda úplně kalná (jak v Jordánu) a na dně bahýnko, které se používá na kůži jako lék. Bylo krásné a příjemné se tam osvěžit a nechat se nadnášet tou jakoby mastnou vodou z Mrtvého moře. Pro Sárku to bylo poprvé a tak jsme měli spolu skvělý čas.
Po koupeli, která trvala skoro do zavírací hodiny (18h), jsme vyrazili zpět domů na Olivovou horu.   Se Sárkou jsme se domluvili, že se ještě půjdeme podívat na začátek Šabatu k Západní zdi (Zdi nářků). Než jsme došli (pěšky) už pomalu zahájení končilo, ale mohli jsme trochu nasát atmosféru mezi věrnými Židy. Pak jsme se vydali k Damašské bráně a pak adrenalinovým šerutem zpět domů. 
Byl to náročný den, nachodili jsme nejvíc za celý pobyt a zažili tolik, že do dnes přemýšlíme, jestli to byl opravdu jen jeden den.
Odkaz na videa