Martin KUNESCH
jsme chválou Tvé slávy...

Úterý jsem vstoupil naplno do role správce. Přijeli 4 hosté (dvě dvojice), a tak jsem musel připravit lůžka, navigovat do domu modliteb, vyzvednout, ubytovat a seznámit s chodem domu. Bylo toho docela dost, až mi to překvapilo a nakonec jsem se skoro nikam nedostal. 
Trochu jsme tápali, jak je to tady se svátkem Pesach, protože různé zdroje dávaly různé informace. A tak jsme moc netušili, který den má být sederová večeře. Je to zejména židovský zvyk, který připomíná vyjití z Egypta a cestu do zaslíbené země. Jí se při ní hořké byliny, beránek (i jiné masa), datlová pasta, řepa, macesy (nekvašené pečivo) a pije se víno. 
Nakonec jsme se rozhodli pro čtvrteční večer, abychom už druhý den zjistili, že správně byla středa.  Ve středu jsme se totiž vydali na cestu do Succat Hallel (modlitební dům s nepřetržitými chválami). Nepřetržité chvály znamená, že jsou nepřetržité s výjimkou středy 5. 4. 2023  od 13.30 hodin (tedy přesně čas, kdy jsme dorazili (popravdě jsme dorazili 13.23)), protože začali chystat právě sederovou večeři. Takže jsme si jen udělali fotky Sionu z krásného výhledu v Succat Hallel a navštívili blízkou Last (First) Station (komunitní a zábavní centrum udělané ze staré železniční stanice). 
Čekal nás výstup na Sion. Mám tu horu v oblibě, protože mi hodně připomíná písmo. Dřív bych ji nečekal přímo ve městě, ale alespoň je to všechno blízko. Je tu Chrámová hora, Olivová hora, Sion na jednom místě a můžu je projít za jeden den. Na Sionu jsme našli přes svátky zavřený hrob krále Davida, ale do Horní místnosti a na střechy nad Horní místností (teď přemýšlím, že tou střechou prošel Duch Svatý o letnicích, takže wau střecha). Mám to na střechách Jeruzaléma moc rád a tak jsem si tenhle výlet i výhled moc užil.
Po cestě ze Siónu do starého města jsme procházeli obchůdky v arabské čtvrti a stavili jsme se na můj oblíbený falafel u Remziho, který jsem si oblíbil už při první návštěvě. 

Ve čtvrtek jsme se po modlitební rozhodli vyrazit na Chrámovou hrou. Po cestě jsme prošli Lví bránou a já zkompletoval všechny brány starého města, kterými jsem prošel. Chrámová hora je teď při ramadánu otevřena jen dopoledne a potkáte tam i dopoledne zástupy arabských věřících, kteří Vás tam opravdu nevidí rádi. Je to krásné místo a cítím tam takový střet pokoje a nepokoje… Na jedné straně je to místo, kde byla archa, ale na druhou stranu je tam al-aksa a je to místo, kde se asi nejvíc projevuje rozdělení. Při čtvrteční návštěvě jsem se nově dověděl, že Skalní Dóm se jmenuje skalní, protože v něm je hora, na které podle tradice obětoval Abraham Izáka. Nikdy by mě nenapadlo, že to mohlo být v těchto místech. 
Po návštěvě Chrámové hory, byl na programu Zahradní hrob. Jak jsem si zase ověřil, většina lidí si oblíbí jeden z dvou hrobů a tam se ho Bůh dotýká a ten druhý pro ně jakoby nebyl. Zahradní hrob je moje jednička a to, i když tuším, že to pravý hrob nebude. V areálu hrobu jsme se ptali obsluhy na informace ohledně koncertu Joshua Aarona, koncert sice nebyl, ale dostal jsem CD z loňského koncertu zadarmo. Také jsme zjistili informace ohledně toho, jak jezdí vlaky a autobusy o tento sváteční den.
Pak už jsme se vraceli domů, protože večer jsme měli naplánovanou sederovou večeři a bylo ji třeba nachystat. Můj úkol byl nachystat a upéct ryby (mořské vlky), ale věděl jsem, že na večeři dlouho nepobudu, protože jsem jel vyzvednout do Tel Aviv moji dceru Sáru. První vlak toho dne jel v pul desáté večer z Jeruzaléma. Vlastně různé kombinace toho, co kdy a jak nejezdí dospěly ten večer k dokonalosti. Autobus nejezdí po 18té kvůli ramadánu, tramvaje nejezdí do půl deváté a vlak do půl desáté kvůli Pesachu. Bylo to zase dobrodružství, ale co v Jeruzalémě není. Výsledek, že Sára mohla ten večer začít žít své první dobrodružství ve svaté zemi, byl pro mě úžasný… Shalom